Tyran se nevrátí

Jako každé nedělní poledne seděl prošedivělý Luthí Shafik na zahradě svého sešlého bagdádského domu. Větve stromu nad jeho hlavou byly obsypány pomeranči. Tráva, zavlažená nedávným deštěm, se zelenala a prosincové slunce příjemně hřálo. šedesátiletý Shafik, bývalý armádní kapitán, se však neusmíval, jen nepřítomně obracel růženec a hlavou mu procházelo minulých třicet pět let. Byla to svým způsobem léta po boku Saddáma Husajna. Jako mladý voják se podílel na převratu, který se stal začátkem cesty Saddáma k moci. Z armády odešel Shafik před více než deseti lety a na zvěrstvech se, jak sám dodává, nepodílel.

Minulost se mu honila hlavou, protože se před dvěma hodinami od souseda dozvěděl úžasnou věc: Husajn padl do zajetí. Mnozí lidé jásali v ulicích, on ale cítil smutek – ne nad osudem zajatého, ale nad ztracenými roky svého života. Nyní vstává, odchází do domu a začíná se dívat na přenos al-Džazíry z tiskové konference, na níž jsou zveřejněny záběry „zubní prohlídky“ zarostlého Saddáma. V tu chvíli zazvoní telefon. Volá třicetiletý syn Firas, kterého zpráva zastihla v jordánském Ammánu. „Jste rádi? Oslavujete?“ ptá se rodičů. „Ne, mluvili jsme o strýci, tvém bratranci a dalších, kteří museli kvůli Saddámovi ve všech těch válkách zahynout,“ odpovídá s pláčem matka.

Přípitek rumovou trestí

Na základně spojeneckých vojsk v…