Svého kata ať si ta země soudí sama

Jen aby se mu dostalo férového, tedy mezinárodního procesu, zaznělo z mnoha světových stran poté, co zeměkouli oblétly záběry zajatého iráckého diktátora. Taková výzva by asi ani nestála za zvláštní zmínku, kdyby jejími hlasateli nebyly kruhy – OSN, lidskoprávní organizace a země Evropské unie –, které požadují, aby Spojené státy co nejrychleji předaly správu Iráku samotným Iráčanům. Ale předat jim také Saddáma, to najednou nechtějí.

Situace připomíná proces s Adolfem Eichmannem před čtyřmi desetiletími. Kvůli únosu tohoto muže z Argentiny a zahájení soudu se Izrael stal terčem mezinárodní kritiky. Rada bezpečnosti OSN schválila rezoluci odsuzující Izrael za „ohrožení mezinárodního míru“. Jak minulý týden připomněl deník Jerusalem Post, dokonce i významný Washington Post tehdy varoval, že tribunál s Eichmannem v Izraeli „zavání bezprávím“. A konkureční New York Times v podobném duchu napsaly, že by Eichmann měl být souzen před mezinárodní porotou, protože se „neprovinil vůči Izraeli, ale celému lidskému rodu“.

Jenže Izrael tlak ustál, Eichmann dostal hrdelní trest a spisovatelka Hannah Arendtová při pohledu na plešatého úředníka v brýlích, sedícího na lavici obžalovaných, napsala svou známou stať o banalitě zla. Podobným „rozčarováním“ je už nyní i Saddám. Tyran, který z výšin své představy, že je novodobým Saladinem, potomkem proroka Mohameda, dědicem chaldejského krále Nabukadnesara a sjednotitelem…