Saddám, jaký je

Saddám Husajn – člověk, který po čtvrtstoletí rozséval krveprolití a strach. Z vlastní zkušenosti se ho báli občané Iráku, preventivně pak, zejména po 11. září 2001, i občané Západu. A náhle vidíme Saddáma na televizních obrazovkách, Američany právě vytaženého z díry, zarostlého, špinavého, na hranici soucitu. Co si o tom pomyslet? Hlavně neztratit souvislosti.

V internetové anketě BBC World Service se hned na prvním místě ozval Phil z Londýna: „Podivuhodné, jak triumfálně jsou podávány záběry Saddáma Husajna. Stejným způsobem, jaký Američané kritizovali při prezentaci svých vlastních zajatců v irácké TV. Bylo to pokrytectví.“ Ano, Saddám po vytažení z díry v péči amerických lékařů vypadal málem komicky. Je snad ale dehonestace řadových válečných zajatců srovnatelná s dehonestací brutálního diktátora vybaveného absolutní mocí? Je díra jako díra?

Specialista na Blízký východ Daniel Pipes nyní publikoval článek „Příběh dvou krypt“. Saddám není jediný Iráčan, který strávil nějaký čas – podle stavu vlasů a vousů pár týdnů – v temné díře, nota bene s pistolí a 750 tisíci dolarů v hotovosti. Džavad Amir Sajíd přečkal v podobné díře (1×1,5 m) přes 21 let: vlezl do ní 2. prosince 1981 a vylezl 10. dubna 2003, den po pádu Bagdádu. Důvod? Za války s Íránem dezertoval z armády a velmi, velmi se bál.

Paranoik? Těžko, čteme-li Saddámovy odpovědi na otázky v rámci konfrontace – druhý den po chycení – se čtyřmi členy…