Mimochodem

Nadchází čas míru a pohody. Klinkají zvonkohry, blikají světélka a z pečiva táhne rum, jako by se vrátilo z flámu. V předvánočním čase se sluší vzpomenout na všechny, jimž povinnost nedovolí strávit Vánoce v útulných domovech, protože zabezpečují sváteční provoz na různých pracovištích. I tam však může Štědrý večer přinést nevšední zážitky. Stačí jen atmosféra, v níž lidské vědomí předem zpracované předvánoční kampaní ztratí soudnost a podlehne zjitřenému citu.

Při zostřené vnímavosti pro zázraky působí zázračně cokoli. Kdysi z toho těžil kromobyčejně nadužívaný žánr vánočních povídek, které si libovaly v průnicích dobra do prostředí, kde by je nikdo nečekal. Na jednom pracovišti jsem kdysi cosi podobného sám prožil. Kolega, který před každou noční směnou vydatně popíjel, přišel opilý i tentokrát, mistr mu jako vždy vyhrožoval, že ho vyhodí, ale já najednou pocítil, že to nemyslí vážně. Nic víc se nestalo. Pouze se mi zazdálo, že u mistra výjimečně nejde o lenivou rezignaci, s jakou obvykle házel všechno za hlavu, ale o překvapivý projev lidskosti, jež toho večera nečekaně přesáhla jeho funkční zařazení. Dokonce si žertovně postěžoval, co že má dělat, když mu chlapy v hospodě ožírá samotný Ježíšek. Nejdřív jsem si pomyslel, že mistr je v jádru vlastně hodný člověk, a vzápětí mne dojalo, jak jsem sám hodný, když si to o něm myslím. Z literárního hlediska je tato historka horší než chabá, vánoční tajemství však celkem vystihuje.

O Vánocích se vzpomíná na…