Dárky? Děkuji, dnes ne

Symboly Vánoc, blikající téměř nad každým obchodem, lákají lidi v městském mumraji jako světla bludiček v hlubokém lese. Poslední dny před Štědrým večerem už tradičně vrcholí předvánoční shon, lidé zaplňují obchody a snaží se ještě něco rychle koupit, sehnat dárky, stromeček, vybrat z kádě toho největšího kapra. Ne všichni však na tohle předvánoční volání slyší.

„Na svítící stromeček a tajuplné balíčky pod ním vzpomínám ráda,“ ohlíží se do dětství Eliška Fuxová (36), matka tříleté dívenky známé pod jménem Půlnoční Bouře. Dítěti i rodičům zajistilo nechtěnou proslulost rozhodnutí úřadů, které loni v dubnu unesly Bouři z domova a poslaly ji na čtyřiadvacet dnů do ústavu jen proto, že se dámám na sociálním odboru nelíbilo její „příliš odlišné“ jméno. Dnes to je naštěstí už dávná historie a tříčlenná rodina žije dál svým tempem v domku u lesa za malou vesnicí Šimanov na Klatovsku. Dospělí se snaží vystačit s tím, co si vypěstují (veškeré rodinné výdaje dělají nanejvýš tisíc korun měsíčně), neslaví svátky ani narozeniny a před pěti lety se rozhodli dát vale i oslavám Vánoc. „Když jsem dospívala, tak mi začala ta honba připadat absurdní. Řešit, co vlastně komu koupit, když všichni říkají, že nic nechtějí. Pak to samozřejmě narychlo končilo nákupem nějaké blbosti, pak to ještě rychle zabalit a večer se pěkně obléknout do naškrobených límečků. Přitom se naši pohádali, že ještě není dozdobený stromeček a kapr že se zase připálil, a do toho už…