Poslanci nedávno vytáhli proti domácímu násilí: schválili senátní novelu trestního zákona, která zavádí pojem „týrání osoby žijící ve společném obydlí“. Je-li to první krok, za nímž přijdou další, pak jde o dobrou zprávu. Zvláštní paragraf má význam jen symbolický, zlepší situaci pouhého zlomku obětí. Poslanci však poprvé uznali, že domácí násilí je opravdu velký problém.
Právníci upozorňují, že již nyní bylo možné domácí násilí soudit – jako omezování osobní svobody, ublížení na zdraví či vydírání. Problém nebyl v tom, že by chyběl paragraf, ale v tom, že násilí beze svědků se těžko prokazuje. Tak jako dnes bude stíhání násilníka podmíněno tím, zda proti němu chce oběť vypovídat. Je to správné, ovšem ruka zákona dopadne jen na zlomek agresorů. Blízkému člověku, s nímž žijeme léta pod jednou střechou, měříme jiným metrem než neznámému zloději, ať nás trápil sebevíc.
Podobný paragraf mají v Rakousku a nově i na Slovensku, úlevu však týraným ženám nebo seniorům přináší něco jiného. Tamní policie může agresora vykázat na deset dní ze společného bytu, ať to oběť chce nebo nechce. Po této době se může sama rozhodnout, zda má být násilníkovi i nadále zakázáno se k ní přibližovat. I české ministerstvo vnitra by takový zákon „uvítalo, ale jeho přijetí není otázkou blízké budoucnosti“. Proč? Zatím prý neexistují ubytovny, kde by mohli trýznitelé vykázaní z domu zůstat. Možná by pro začátek stačilo, kdyby tyrani v azylových domech…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu