Vůbec si nevšiml, že se režim změnil

KRISTINA VLACHOVÁ (vl. jm. Jana Slánská) se narodila v Praze roku 1943. Po studiích na elektrotechnické fakultě ČVUT a FAMU se živila jako scenáristka, v letech 1977–85 byla redaktorkou v nakladatelství Orbis a Panorama, odkud musela z politických důvodů odejít, po listopadu pracovala krátce jako dramaturgyně ve filmovém studiu Barrandov. Dnes působí jako nezávislá novinářka a jako režisérka a scenáristka dokumentárních filmů. V letech 1992–96 byla členkou Rady Českého rozhlasu. Podle jejích scénářů byly natočeny celovečerní hrané filmy Takže ahoj (režie Vít Olmer), Hra o jablko (Věra Chytilová) a Mężczyzna niepotrzebny (s Agnieszkou Holland – režie Laco Adamik, Polsko). Většina její filmové a televizní publicistiky je věnována účtování s minulostí. Nejvýznamnější díla: Jáchymovská stigmata (1991), Řekl jsi ďáblovi ne (1992), Pomník Heliodora Píky (1993), Zpráva o králi Šumavy (2000), Věž smrti (2002).

Užíváte pseudonymu. To lidé dělají z různých důvodů. Chce se vám prozradit ten váš?

Proč ne. Na začátku 50. let se mě učitelé donekonečna vyptávali, jestli nejsem příbuzná „toho Slánského“. Zpočátku v předklonu, pak se zcela jiným akcentem, když šel na šibenici. Byla jsem malé dítě, chodila jsem domů s pláčem a v noci se budila hrůzou, že můj tatínek Jan Slánský, který se neustále snažil z rušičky Svobodné Evropy…