Filmová adaptace Pána prstenů ztrácí kouzlo originálu, napsal student filmové vědy Roman Gazdík (Tolkien v souboji s časem, Respekt č. 4/2003). Proč ne. Měsíc svítí méně než Slunce, mohl by k hlubšímu pochopení napsat student logiky. Pravdivostní hodnota i smysluplnost obou výroků by byla stejná. Jsem jen společenský, nikoli filmový vědec. Přesto stále ještě vím, že film není kniha. Má jiné možnosti, jiné povinnosti, jiné výrazové prostředky. Jaký má smysl v recenzi pojmenovat (byť brilantně!) odlišnosti filmu od knihy? Otázka přece nezní: Je film Pán prstenů stejný jako kniha Pán prstenů? Smysluplná otázka zní: Je adaptace (doslova „přizpůsobení“) knihy relevantní? Vzbuzuje v nás adekvátní zážitek či pohnutí? Vypráví o stejných dilematech, vypráví o téže Středozemi? V kostce: vypráví stejný příběh?
Pán slov
Převod písmenek do pohyblivých obrázků je obtížný a kreativní úkol. Vždy dojde k redukci a transformaci informace. Jinak to nelze. I když, někdy se to skoro podaří. Ze své (značně omezené zkušenosti) si vybavuji snad jen Markétu Lazarovou či Ronju, dceru loupežníka. Ale z Markéty, útlé novely, se ve Vláčilově úpravě stal tříhodinový opus. Také Ronja je krátká, jednoduchá knížka, která si díky tomu i na plátně mohla zachovat poetiku a doslovnost. Většina mých milovaných knih však dostala při přepisu na celuloidový pásek pořádně na frak. Proč? Protože každý…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
Mohlo by vás zajímat
Když máte pocit, že se v životě jen plácáte, možná je čas vyrazit za dobrodružstvím
