Zápach ze sněmovny

Jedné události ve sněmovně si minulý týden všiml každý: šest poslaneckých chlapáků neodolalo a do nastrčených mikrofonů bulvárního Blesku komentovalo operaci ministryně Petry Buzkové, která si ze zdravotních důvodů dala zmenšit poprsí. Druhá událost prošla bez povšimnutí, je však neméně příznačná: před novináři a veřejností se uzamkla zase další část sněmovny.

Jsem chlap Kraus

Kdyby se běžného člověka ptali na ňadra jeho kolegyně z práce, a to s upozorněním, že odpověď zveřejní na první stránce bulváru, přirozená reakce by patrně byla poslat tazatele do háje. Šest poslanců tento instinkt slušnosti ztratilo a nad lechtivou otázkou se všichni předháněli v přisprostlých dvojsmyslech. Snad je to tím, že žen je v parlamentu tak málo: když ji tamní muži spatří, cítí se patrně jako africký domorodec, který poprvé v životě vidí bělocha.

Na výrocích Vlastimila Tlustého, Tomáše Teplíka, Jiřího Dolejše, Waltra Bartoše, Michala Krause a Petra Bratského je depresivní, že dodatečnou příležitost k omluvě využil jen poslední z nich. Naopak Kraus, jako by jeho křupanství ještě nebylo dost, větu o svých „velkých rukou, které preferují velké rozměry“ ještě dál rozmazával. „Nepřipadá mi to vulgární, připadá mi to chlapské,“ chlubil se. V jiném vyjádření přidal: „Nechápu, proč bychom si ve švejkovském Česku měli hrát na puritánskou Ameriku. Myslím si, že i politici by mohli občanům čas od času ukázat, že se dokážou vyjádřit jako…