Revoluce růží

Události v Tbilisi překvapily samotné Gruzíny. Národ, který za posledních dvanáct let prošel třemi občanskými válkami a se zoufalstvím prožíval politickou a ekonomickou stagnaci, byl naráz schopen poklidného a rychlého svržení vcelku organizované a naskrz zkorumpované moci.

Mělo to pár příčin. Voliči si už nepřáli být loutkami ve hře provozované vládnoucími strukturami – nesmířili se s manipulací svých volebních hlasů. Sdělovací prostředky, předně opoziční televize Rustavi-2, už několik let odhalovaly machinace Ševardnadzeho rodiny i jeho samotného. A za třetí svou roli sehrálo charizma opozičních lídrů, kteří projevili cit pro vyvážené kroky v klíčových situacích. Zde je popis toho, co se v Gruzii odehrálo.

Vysoká porodnost uren

Lidé chtěli dát hlas opozici. K ní patřili jednak Demokraté v čele s předsedou předešlého parlamentu Zurabem Žvaniou a předsedkyní nynějšího parlamentu Nino Burdžanadzeovou, jednak Národní hnutí v čele s Michailem Saakašvilim, právníkem a absolventem Kyjevské a americké Kolumbijské univerzity. Rozdíly v programech obou hnutí hledali mnozí, nacházeli je však jen někteří. V obou případech v nich stojí integrace do západních struktur včetně NATO a EU, normalizace vztahů s Ruskem, neústupnost při prosazování národních zájmů, zprůhlednění politiky a boj s korupcí.

I současné mocenské struktury byly reprezentovány dvěma stranami: blokem Za…