Putinovské nástrahy pro Gruzii

Kdo by dnes před občany někdejšího Sovětského svazu vychvaloval občanské svobody a demokracii, dočká se pravděpodobně jen zlostného mávnutí rukou. Pro většinu Rusů, Gruzínců, Kazachů či Arménů jsou to prázdné fráze, které v jejich očích nemohou vynahradit dramatický propad sociálního standardu a vůbec starých jistot všeho druhu.

Tak lákavá tvrdá ruka

Tato frustrace minulý týden přispěla k pádu gruzínského prezidenta Eduarda Ševardnadzeho. Ale tato frustrace také v postsovětském prostoru vynáší k moci vůdce s pevnou rukou – na prvním místě Vladimira Putina, který zanedlouho zřejmě potvrdí svou moc a popularitu vítězstvím svých spojenců v nadcházejících volbách do parlamentu. Gruzínci budou potřebovat notnou dávku odhodlání i štěstí, aby se cestě k putinovskému stylu vlády vyhnuli.

Svržení Eduarda Ševardnadzeho proběhlo tak rychle a nekrvavě, že se mluví o gruzínské variantě „sametové revoluce“. Starý státník, na Západě dosud známý a oblíbený coby poslední sovětský ministr zahraničí a jeden z poslů reformní „perestrojky“, byl těsně po parlamentních volbách 2. listopadu nejprve opozicí obviněn z falšování výsledků a z neschopnosti řešit problémy země – a poté za masových demonstrací sesazen nenásilným parlamentním pučem.

Problémů je skutečně dost: většina občanů Gruzie žije pod hranicí příjmu jeden dolar na den, země byla zdevastována…