Muž zmrzačený při zásahu policejní jednotky se opět nedočkal omluvy ani odškodného. Ve čtvrtek znovu, podruhé narazil na osobní nechuť jedné konkrétní soudkyně. Jestli toto není hanebná nespravedlnost, co už jiného?
Případ Fehima Hanuši začal fatálním omylem policie. V roce 1995 si pro tohoto muže na základě obvinění ze znásilnění přijelo do jeho domu zásahové komando v kuklách. Zmatený Hanuša v domnění, že jde o přepadení, sáhl po zbrani a vzápětí mu osm policejních zásahů rozstřílelo břicho. Až poté se zjistilo, že udání je nepodložené a Hanuša je nevinen. Ač to zní neuvěřitelně, policie ani ministerstvo vnitra se za zásah ani náznakem neomluvily. Fehim Hanuša na ně podal žalobu, ale dřív než soud rozhodl, prudký Jihoslovan spáchal zločin skutečný. Při zprvu banálním konfliktu v létě 1998 zastřelil policistu a šel za to na pětadvacet let do vězení.
Fehim Hanuša je vrah. Ale spravedlnost si zaslouží. Městský soud v Praze tomu dobře porozuměl a za zmrzačení mu přiznal omluvu a odškodné 300 tisíc. Vrchní soudkyně Naděžda Žáková však teď v kolotoči odvolání znovu zrušila rozsudek: ve prospěch policie hledá polehčující okolnosti, kde může – jen aby se stát nemusel neomluvit. Je to osobní nevraživost vůči jednomu člověku? Ne, je to horší. Soudkyně Žáková se ve sporech na ochranu osobnosti kontinuálně staví na stranu mocnějších. Když odsoudila kritika, aby se omluvil zpěvačce Vondráčkové za výrok o hudební mafii, dalo se tomu zasmát. Když uchránila tehdejšího…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
