Mimochodem

Málokdy bývá korupce tak pěkně odhalena, jako se to nedávno povedlo skryté kameře v televizním pořadu o rozhodčích venkovských fotbalových soutěží. Diváci viděli, jak si nechávají od reportéra podstrčit pětistovku za příslib, že zápas pokud možno ovlivní. Jeden z nich pak na svou obhajobu prohlásil, že pískal zcela nezaujatě podle pravidel a nijak se nepřičinil o to, že vy-hrálo mužstvo, které vyhrát mělo, kdyby prý štěstí přálo protistraně, jistojistě by peníze vrátil. U lidu se setkal s pochopením. Vždyť mu ti mediální mravokárci prachy přímo nutili a byl by blbý, kdyby nebral. Takhle se dostal dokonce do televize, pravda, na pranýř, ale v docela sympatické roli.

Celkem banální zápletka lokálního dosahu je z žurnalistického hlediska zajímavá snad jen jako doklad všeobecné prohnilosti poměrů, hlubší význam ovšem získává v souvislosti s kulturní historií. Podmazaný sudí zosobňuje podobné mravní drama jako mazaný Jeník z nejryzejší národní opery. Prodaná nevěsta dospěje ke katarzi, když se ukáže, že Jeník Mařenku pro peníze vlastně nezradil, ale pouze to předstíral, aby je šikovně vytáhl z jejího tatínka. Dobrá věc se nakonec podařila a divák si může oddechnout, neboť hrdinský tenor není lump, ale filuta. Kdyby se děj odehrával v měšťanských salonech, vyústil by nepochybně v nesmlouvavou kritiku peněžní morálky buržoazie, na návsi však působí jako rozmarná idylka.

Zatímco se měšťanské publikum 19. století dojímalo zhudebněnými vesnickými námluvami, to současné…