Velvyslankyně v Kuvajtu Jana Hybášková se bouří proti vládě a kritizuje odvolání české polní nemocnice z Basry. Vláda řeší věc promptním vyhazovem. Podle příruček diplomacie pro pokročilé zřejmě logický krok, z dlouhodobého hlediska prospěchu tohoto státu chyba.
Celé to vlastně zapadá do příběhu země, která chtěla být spojencem Ameriky, ale takovým trochu skrytým spojencem – bez velké publicity, bez rizika, velkých závazků. Stačí si vzpomenout na trapné dohady kolem dopisu, v němž sedm evropských lídrů vyjádřilo podporu Spojeným státům: Česko se připojilo jen proto, že byl náhodou ještě v úřadě prezident Havel. Poté jsme do Kuvajtu vyslali chemiky a nemocnici. Chemici po skončení bojů odjeli, postavení a provoz nemocnice stály čtyři sta milionů korun a měla vydržet alespoň rok. Už v polovině termínu ale přišel ministr zahraničí s tvrzením, že špitál není potřeba, a proto bude lepší, když se stáhneme domů. Veřejnost to přijala jako rozumný krok, případné výčitky svědomí uklidnil mlhavý slib, že do Iráku pošleme „jinou pomoc“.
Teď je ale mnohé jinak. Patrně nejlépe informovaný český diplomat nám říká, že nemocnice potřeba je, pomáhá lidem na místě a dělá státu dobré jméno – je tedy škoda vyhodit investované stamiliony. Jde o diplomata, který patřil po celou dobu irácké války i po ní k nejvýraznějším v oblasti, získal si velkou důvěru spojenců a odvedl velký kus práce. Tohle nám přece o Janě Hybáškové říkal celou dobu sám ministr Cyril…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
