Ve hvězdách

Tovaryšstvo Ježíšovo, známé spíše jako jezuitský řád, má v této zemi skrze letitou ideologickou masáž velmi špatný zvuk. V sobotu však uplyne 315 let od smrti jezuity, jenž právě v době temna proslul jako velmi bystrý, kritický duch, obhájce národní svébytnosti, a vlastně nevědomky se stal předchůdcem o století mladších obrozenců. Dne 29. listopadu 1688 v Praze zesnul historik a básník Bohuslav Balbín. Právě on, vychovávaný v univerzalistickém – dnes by se řeklo globalizačním – duchu své doby, tedy v ideologii jezuitů a jazykově v latině, ukázal, že takto lze účinně podpořit záležitosti vskutku národní. Vždyť i své nejvýznamnější dílo, Obranu jazyka slovanského, zvláště pak českého, napsal latinsky. Mohlo ovšem vyjít tiskem až v roce 1775.

Balbín se narodil zřejmě v Hradci Králové 3. prosince 1621. Byl velmi ovlivněn nábožensky založenou matkou – a také Hájkovou Kronikou českou, kterou prý do sedmého roku věku přečetl čtyřikrát. Tak alespoň líčí počátky Balbínovy životní dráhy jeden z jeho překladatelů Milan Kopecký. Pro historika to snad není ideální průprava, ale pro vlastence jistě. V roce 1636 vstoupil do Tovaryšstva Ježíšova, po 18 letech studia byl vysvěcen na kněze, poté misijně působil v jižních a východních Čechách, ale v roce 1661, po nevyjasněné události, byl označen za nezpůsobilého učit. Od té doby se tedy věnoval historii. Postupně tak vznikla kniha Výtah z českých…