Příběh školy, kde se všichni zbláznili

Před třemi lety ji vítal jásot a probuzené naděje: Bílá kniha, první návrh reformy českého školství, slibovala revoluční změnu. Místo biflování papírových vědomostí chtěla v dětech podporovat zvídavost, inteligenci a samostatnost. A přísné státní otěže měly být povoleny i samotným školám: výběr z několika státem schválených osnov nahradila v Bílé knize možnost vytvořit si program vlastní. Přesto dnes po celé slávě nezbyla skoro ani stopa. Z padesáti původně přihlášených škol jich v projektu tvorby programu zbylo deset. A jediná z nich – škola v pražské Londýnské ulici – nezůstala jen u kosmetiky, nýbrž si troufla na něco opravdu nového. Reakce rodičů a učitelů je ale bouřlivá.

Co se děti chtějí učit

„Ve škole se zbláznili,“ říká jedna z matek, která dala své dva syny z osmé a šesté třídy před měsícem na jinou školu. „Zrušili předměty, sešity, učebnice. Pan ředitel nám řekl, že se budou děti ráno scházet a říkat si, co by se rády učily. To už jsem se neudržela a odpověděla mu: Nepochybně nic. To vám můžou říkat až do konce roku.“

Slova ředitele, která Šárku Šamanovou rozrušila, míří směrem, o kterém u nás zatím neproběhla žádná diskuse. Co se vlastně děti mají učit? To, co je zajímá, nebo to, co pro ně odborníci sepsali do učebnic? Škola v Londýnské si v téhle citlivé oblasti hledá vlastní cestu, a také proto tam začalo být rušno. &„…