Mimochodem

Malátné postavy, které v lezavém předadventním čase potkáváme v ulicích, nikterak nepotvrzují skvělé obchodní výsledky, jakých na českém trhu dosahují různá léčiva pro povzbuzení. Národ, který spolyká tolik tablet zvyšujících energii a projasňujících mysl, by si měl vykračovat mnohem veseleji. Vypadá však stejně umořeně jako před lety, kdy se k nám takové farmaceutické zázraky ještě nedovážely. Jejich účinnost je přitom nepochybně zaručena kontrolními mechanismy Evropské unie, takže člověka obchází hrůza, jak žalostně bychom se ploužili bez tablet.

Jediný tvor, který mne denně překvapuje jasnou myslí a nevyčerpatelnou energií, je kocourek Arnold. Přivezl jsem si ho před měsícem od nakladatele Podhradského, jenž dal své dvě kočky na léto k mamince do Karlových Varů, a obě se mu vrátily samodruhé, otcové neznámí. Jeden vrh byl tuzemsky mourovatý, ve druhém se však vyskytovala modrooká koťata smetanového zbarvení s lehce starorůžovým odstínem, jejichž luxusní vzhled byl zřejmě pozůstatkem vytříbeného míšení perských a kavkazských genů kdesi na Astracháni, odkud je dnes, jak víme, do Karlových Varů jen skok.

Vida to kočičí nadělení, dopustil jsem se fatální chyby. Zatímco orientální aristokracie zemdleně polehávala, vybral jsem si mourka, který mi z houfu způsobně si hrajících sourozenců vyrazil jako jediný v ústrety. Také on se zdál něžný a bezbranný, prokázal však kuráž. Dneska mi od rána do večera tak kurážně šplhá po nohavicích, až mám kůži samý škrábanec, a…