Kdysi dávno, na ostrově daleko za mořem, šel jeden muž hrát s kamarády šachy. Jeho čtyřletý syn José Raúl chvíli pozoroval, jak se tahají figurky, a pak začal otci radit, jak vyhrát. Ohromený otec neváhal: zavedl synka do klubu, kde mu museli židli podložit knihami, aby vůbec na šachovnici dosáhl. Ve svých jedenácti letech pak hoch porazil ostrovního mistra a o šest let později vyhrál i první partii nad mistrem světa.
Příběh Kubánce Josého Raúla Capablanky, od jehož narození uplyne toto úterý 115 let, zavání legendou, jenže – ono to tak opravdu bylo. Nikdy nevěnoval příliš času studiu příruček. Proto je označován za zřejmě nejtalentovanějšího hráče, který se kdy objevil. Dokázal brilantně koncipovat poziční hru a těžit ze sebemenší chyby protivníka, aby ji nakonec trpělivě proměnil ve vítězství. Říkalo se mu „šachový stroj“. Tato rubrika není šachovým koutkem, přesto nelze než uvést alespoň jeden příklad – desátou partii střetu o titul mistra světa s Emmanuelem Laskerem v roce 1921. Ten se svými bílými figurkami nalíčil na Capablanku ďábelskou past, když jezdci ovládl střed pole a zdola vše jistil oběma věžemi. Po 19. Db3, když bílá královna obsadila i diagonálu mířící na černého krále, Capablanca odpověděl zdánlivě vynucenou výměnou střelce tahem 19. – Sc6, čímž rozbil Laskerovu hradbu. Následovat muselo 20. Jxc6 a bílý ztratil tempo, až prohrál.
Capablanca po…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu