V Iráku přituhuje

Máme odejít z Iráku? Po středečním atentátu ve městě Násiríja, při němž zemřela dvacítka italských vojáků, a sobotním sestřelení dvou amerických vrtulníků s dalšími sedmnácti vojáky mnozí opět znejistěli. Japonská vláda se dokonce rozhodla odložit vyslání své jednotky do oblasti a Spojené státy oznámily, že chtějí předat správu země do rukou Iráčanů, co nejdříve to bude možné. Úprk ze země však zatím neplánují.

Ani Špidlova vláda dosud nezpochybnila českou přítomnost v regionu, začátkem příštího roku však chce stáhnout z jihoirácké Basry polní nemocnici. Špitál je mezi Iráčany oblíbený – na rozdíl od iráckých lékařů ti čeští léčí zadarmo –, jenže podle zpráv z Basry už jakžtakž fungují tamní irácké nemocnice, takže tu českou lidé nepotřebují tak urgentně jako bezprostředně po válce. Když se k tomu připočte fakt, že českých polních lékařů, kteří by se v Iráku dlouhodobě střídali, je nedostatek, a že pro děravý státní rozpočet představuje výdaj v řádu stovek milionů na nemocnici značnou zátěž, je jasné, jak Špidlův kabinet uvažoval. Pokud však země myslí své spojenecké angažmá a pomoc Iráčanům vážně, stažení nemocnice by mělo být vyváženo jiným příspěvkem. Vláda zatím nabízí osmdesát vojenských policistů, kteří by měli cvičit irácké sbory a dohlížet na bezpečnost obyvatel, která je nyní pálí úplně nejvíc. Otázka zní, jestli je osmdesát policistů maximum možného.

Češi by v Iráku měli zůstat ze dvou důvodů. Za prvé, spojenecký zápas se Saddámovými…