Táhni, cizáku

Dnes už Alireza Yadollahi ví, že se spletl. Sice se mu podařilo hned dvakrát prchnout před íránským totalitním režimem, cíl útěku si ale vybral špatně. Za neprostupnými zdmi ruzyňského letiště teď může přemýšlet, proč se místní úředníci tolik snaží poslat ho zpátky do země označované za součást „osy zla“.

Vždycky se rozpláče

Život se bratrům Yadollahiovým zašmodrchal v roce 1999. Vysokoškolský student Alireza a biochemik Abdolreza se v íránském městě Šíráz zúčastnili studentských demonstrací. Když se o ně začala zajímat policie, v obavách před pomstou totalitního režimu z Íránu uprchli. Středostavovská rodina zaměstnance naftařské společnosti si mohla útěk dvou svých členů dovolit. Úplatky proklestily bratrům cestu do Turecka a odtud na letadlo, které s nimi 18. září 1999 přistálo v Praze. Tady si oba bratři požádali o politický azyl. Abdolreza se naučil česky a nedávno se oženil. Jeho obavy z pronásledování sice české ministerstvo vnitra neuznalo, nicméně soudní cestou se mu podařilo vyhoštění prozatím zabránit. Každé dva měsíce si dochází na cizineckou policii pro nové vízum a vzhledem ke svému sňatku s Češkou může doufat v povolení k dlouhodobému pobytu.

Alireza si život zkomplikoval podstatně víc. Čekání na verdikt úřadů před čtyřmi lety nevydržel a po dvou měsících se vrátil do Íránu. Domnělý přítel ho tehdy v telefonátech z domova ujišťoval, že mu nic…