Lukasova cesta za svobodou

Dokumentárním fotografům sluší dlouhověkost. I jedna dobrá reportáž má svou hodnotu, ale když se někomu podaří, aby na sklonku první republiky portrétoval T. G. Masaryka a o půl století později zakončil svou kariéru reportáží z první návštěvy Václava Havla v Bílém domě, můžeme mluvit o výjimečném životě. Dnes osmaosmdesátiletý Čechoameričan Jan Lukas to štěstí měl. A jak ukazuje jeho monografie, kterou právě vydalo nakladatelství Torst, měl také štěstí, že mu ani zkušenost dvou totalitních režimů nevzala vnitřní svobodu a chuť do života.

Domů na Manhattan

Jan Lukas přišel na svět v roce 1915 v Českých Budějovicích a měl se po vzoru otce dát na dráhu bankovního úředníka. Když se rodina přestěhovala do Prahy, zapsal se chlapec na obchodní akademii, ale zároveň začal i s fotografováním, a to nakonec nad světem financí zvítězilo. Už coby středoškolák měl Lukas se svými snímky úspěch v redakcích časopisů, a cestou do školy je prý vídal v trafice na titulních stranách. Poté co si doplnil vzdělání na grafické škole ve Vídni, stal se Lukas vyhledávaným dokumentaristou a reportérem – už v jednadvaceti letech visela jeho díla na Mezinárodní výstavě fotografie v Mánesu vedle prací Man Rayových a Rodčenkových, o dva roky později pak portrétoval Masaryka a Beneše.

Z doby, kdy se v Evropě schylovalo ke katastrofě, pocházejí první snímky Lukasova cyklu Pražský deník (1938&–…