Generál po bitvě

Na pražském olšanském hřbitově padá listí na náhrobky slavných ruských exulantů – spisovatele Arkadije Averčenka, filozofa Pjotra Savického a mnohých dalších. Hrob stejně proslulého generála Sergeje Vojcechovského tu člověk ale nenajde. Postihl ho stejný osud jako stovky jiných ruských emigrantů z dvacátých a třicátých let: přestože už měli dávno československé občanství, odvlekli je Sověti po druhé světové válce do sibiřských gulagů (viz rámeček). V případě Sergeje Vojcechovského, narozeného právě před 120 roky, je kolaborace Československa, které na jeho obranu nehnulo prstem, donebevolajícím zločinem: původně ruský důstojník a později český generál byl jedním z nejstatečnějších vojáků v zemi a významně se podílel na vybudování masarykovské armády.

Nesehnutý

Sergej Vojcechovskij pocházel ze staré ruské vojenské rodiny a v jednadvaceti se stal důstojníkem ruské armády i on. Až do bolševického převratu bojoval v rusko-japonské válce, prošel Císařskou akademií generálního štábu a v revolučním roce se stal velitelem československého pluku Jana Žižky z Trocnova, který bojoval na východní frontě I. světové války. Na konci října 1918 ho pak československá Národní rada jmenovala generálem.

O rok později se Vojcechovskij připojil k bílé armádě, která už od převratu bojovala proti bolševikům, a stal se velitelem jejích vojsk na Dálném východě. Už tehdy se projevil jako…