Chceme rychlé nohy

Přestože doplňující senátní volby v Brně a na Strakonicku nepřinesly žádný politický zvrat – vláda a opozice zůstaly stejně silné –, ze dvou důvodů si zaslouží pozornost. Tím prvním je drtivá porážka kandidující ministryně zdravotnictví Marie Součkové, tím druhým je mizivá účast voličů, po níž se jako obvykle vyrojily poznámky o zbytečnosti horní komory.

Ano, utíkejte

Nejdříve k ministryni Součkové, která v prvním kole získala necelých 8 % odevzdaných hlasů. Při sedmnáctiprocentní účasti se to rovná skoro nule. Těžko si představit vážnější vyslovení nedůvěry politikovi, paní Součková má ale pro sebe lepší vysvětlení. Prý je to „nedisciplinovaností brněnských sociálních demokratů“ a tím, že občané se domnívají, že „senátorská práce je o rychlých nohách“ (ministryně narážela na to, že vítězný kandidát ODS Karel Jarůšek je bývalý fotbalista). Poslední vysvětlení ovšem patří do klenotnice tuzemských výmluv: Někteří voliči jí prý nedali hlas, protože „se báli, že pak uteču do Senátu a nebude mít kdo dokončit reformu zdravotnictví“. Ještě že má Brno tak zodpovědné voliče!

Pokud ministr dělá nepopulární, ale záslužné činy, nemusí se stydět ani za sebenižší preference. Jenže nic takového Součková nedělá. Jestliže se v dnešní situaci rozhodla jít do voleb, znamená to, že chce od veřejnosti slyšet názor na svou práci. Pak by ho ovšem měla brát s patřičnou vážností. Marie Součková má svým způsobem pravdu…