Bouřit se je správné

Včera si Češi připomněli čtrnácté výročí 17. listopadu 1989, tedy dne, kdy se při brutálním policejním zásahu proti demonstraci na pražské Národní třídě začal fakticky hroutit komunistický režim. Je to bez nadsázky nejvýznamnější státní svátek: v našich dějinách prostě neexistuje nic, co by místní společnost zdevastovalo tak, jako to udělal nacistický a bolševický totalitní systém. Zatímco však nacismus představoval importovaný teror, který se setkal s všeobecným odporem a byl po několika letech vojensky poražen, komunismus si Češi z velké části instalovali dobrovolně a šance zbavit se ho, kterou v listopadu 1989 po téměř půl století dostali, se rovnala zázraku.

Čtrnáct let po pádu režimu hrozí vážné nebezpečí restaurace komunistické vlády, které si část společnosti neuvědomuje, část nepřipouští a část ho sama přivolává. Situace je o to horší, že západní Evropa neokomunistické nebezpečí trvale podceňuje. Východ měl se svou zkušeností působit v EU jako záruka, že varování proti tomuto staronovému typu totalitní politiky přijde včas. V tomto ohledu však Česko selhává.

Nástup a ofenziva

Několik nedávných průzkumů veřejného mínění potvrdilo, že Komunistická strana Čech a Moravy předstihla sociální demokracii a je druhou nejsilnější politickou silou v zemi. Jeden z celostátních deníků přinesl minulý týden rozhovor s místopředsedou KSČM Miloslavem Ransdorfem, který mimo jiné…