Ze slibů se člověk špatně vymotává

Rámeček

Jan Ruml se narodil roku 1953 v Praze. Z politických důvodů nebyl přijat na vysokou školu. Byl signatářem Charty 77 a členem Výboru na obranu nespravedlivě stíhaných; v roce 1981 strávil rok ve vazbě. Koncem 80. let působil jako novinář v různých samizdatových periodikách a ve Videožurnálu, po listopadu 1989 stál u zrodu časopisu Respekt. V dubnu 1990 se stal náměstkem federálního ministra vnitra, o dva roky později vstoupil do ODS a pracoval jako český ministr vnitra až do října 1997. Poté vystoupil s kritikou financování ODS, založil stranu Unie svobody a byl do roku 1999 jejím předsedou. Od roku 1998 je senátorem, na podzim 2000 byl zvolen místopředsedou Senátu. Jan Ruml je ženatý, má dvě děti.

Konec rámečku

Pět a půl roku jste byl ministrem vnitra. Jak se díváte na Stanislava Grosse?

Ukázalo se, že nezatočil s rumlovsko-fendrychovskou klikou, jak sliboval. Práce, kterou jsme dělali, k něčemu vedla a on v ní v podstatě pokračuje. Systémově se toho příliš nezměnilo, a pokud ano, spíš k horšímu. Vznikly nové trestní zákony, takže ministerstvo a státní zastupitelství mají trochu jiné role než dřív. Je dobře, že je teď rezort hodně osvětlený: mohou se tak vyvalit různé věci.

Co vás nejvíc zaujalo?

Situaci po pravdě moc detailně ne-

sleduju. Překvapuje mě ale, že když jsem byl já ministrem, tak mě branně-bezpečnostní výbor mučil…