Převrat u lidovců

Co se vlastně u všech všudy v Ostravě stalo? Jak to, že předseda KDU-ČSL Cyril Svoboda, kterému před sjezdem vyslovila drtivou podporu většina krajských organizací, byl poražen poslancem Miroslavem Kalouskem? Po pravdě je třeba přiznat, že důvody se nehledaly lehce ani samotným účastníkům sjezdu. Rozhodně má ale sobotní verdikt velký význam pro celou politickou scénu.

Goodbye, Svobodo

Když Miroslav Kalousek získal v Kulturním domě města Vítkovic vítězných sto čtyřiašedesát hlasů proti Svobodovým sto jednatřiceti, byl to pro mnohé doslova šok. V kuloárech se ihned hovořilo o „konci strany“, že vyhrál „führer“ a „korupčníci“. Propad Svobodových stoupenců do deprese byl očividný. A prohloubil se ve chvíli, kdy nový předseda z řečnického pultu prohlásil, že by si za své zástupce přál Jana Kasala, Libora Ambrozka, Michaelu Šojdrovou a nějakého krajského hejtmana. Takový „diktát“ u lidovců (a ostatně nejen u nich) ještě žádný nově zvolený šéf strany neukázal. Svobodovi stoupenci Zuzana Roithová a Miroslav Šimonovský dokonce v rozčarování prohlašovali, že než být v týmu s Kalouskem, tak raději stáhnou kandidaturu na posty místopředsedů. V tu chvíli se ale odstupující předseda ukázal jako dobrý lídr a sám vytáhl do boje. Sám se do místopředsednického zápasu přihlásil, což po předchozí sprše chtělo odvahu. Ta ale nakonec byla úspěšná: vedle Kalouskem žádaného Ambrozka a Kasala zasedne do vedení strany nejen Svoboda, ale i jeho politický souputník Šimonovský.

Z rozhovorů přímo v zákulisí po ostravském verdiktu vyplývá, že Cyril Svoboda v souboji o předsednické křeslo neuspěl z několika důvodů.

S mírnou nadsázkou by se dalo říci, že ve straně předběhl dobu. Ne, že by byl tak úžasným politikem, ale přeci jenom lidovce posouval k otevřenosti a modernitě rychleji, než byla partaj schopna strávit. Na první pohled se to ani nezdá, ale fakt, že se z lidovců stalo silně proevropské seskupení, je především Svobodova zásluha. Strana se tomu dost značně bránila, protože je mezi nimi řada zemědělců, kteří se vstupu do EU obávají. Svoboda rovněž dokázal odmítnout nacionální kampaň proti sudetským Němcům, která ale má i v jeho straně silnou odezvu. A i v době irácké krize se postavil na stranu spojenců, ačkoli to v KDU-ČSL vyvolalo řadu silných protestů. Mimochodem právě a především u Miroslava Kalouska a jeho politického „dvojčete“ – místopředsedy Jana Kasala.

Nový hlas si zoufal

Pravdou ale je i to, že sobotnímu šokujícímu převratu v KDU-ČSL napomohlo několik dalších příčin. Ačkoli se to na první pohled nezdá, lidovci už minimálně čtyři roky hledají svou tvář. Fakt, že za tuto dobu mají už třetího předsedu, je toho důkazem. A co se to vlastně ve straně děje? Rozhodně ne nic banálního. Počet členů KDU klesl poprvé v dějinách pod padesát tisíc a jen za posledních pět let přišli o neuvěřitelných třináct tisíc straníků. To je v českých poměrech velmi vysoké číslo – vždyť nejsilnější dvě demokratické strany ČSSD a ODS mají kolem devatenácti tisíc členů.

Pohled do stranické tiskoviny Nový hlas už několik měsíců ukazuje, že lidovci jsou zoufalí a bojí se, co bude dál. Rapidní úbytek členské základny totiž bude zřejmě pokračovat, protože věkový průměr u lidovců je dvaašedesát let. K tomu se ještě preference strany pohybují kolem sedmi procent a mají sestupnou tendenci.

A to souvisí s další příčinou nervozity ve straně. Lidovci jsou dnes téměř ve všech krajských radách a mají dokonce pět hejtmanů. To se ale před třemi lety podařilo jen díky tomu, že kandidovali ve čtyřkoalici, která v té době dosahovala největší popularity. Na stranickém sjezdu bylo mezi voliteli velké množství krajských zastupitelů, radních, vicehejtmanů a hejtmanů, kteří se bojí, že už příští rok, kdy se konají krajské volby, o svá místa přijdou.

Zachránce a lákadlo

A do tohoto stavu přišel Miroslav Kalousek s jasným programem: strana ztrácí, protože je příliš ústupná vůči ČSSD a opouští svůj tradiční program – péči o venkov a rodinu. A on jediný ji může zachránit. Lidovce jeho kampaň přesvědčila. Co to znamená, ukáže až čas. Zdá se ale, že partajní touhu po nových členech a úspěšných krajských volbách nový šéf spíše nenaplní. Jen velmi těžko si lze představit, že zrovna Miroslav Kalousek se svou pověstí neprůhledného a nedůvěryhodného politika přitáhne straně nové voliče a členy.

Nicméně důležitější je, co to bude znamenat pro tuto zemi. Jisté je to, že v politice posílily kruhy reprezentující skryté prorůstání ekonomické a politické moci. Kalousek byl zapleten například v kauze vytunelované IPB, angažoval se ve snaze o stomiliardový nákup gripenů a byl napojen i na nedávno odvolanou mediální radu, která protežovala Novu Vladimíra Železného. Kalousek ji v minulosti odmítal odvolat a v arbitrážích stál na straně televize. S Kalouskem posilují i další neprůhlední politici. Například jeho významný stoupenec a vyjednavač Ladislav Šustr, který také podporoval Novu, ale především je znám jako bojovník v dresu Sazky. Nebo třeba Jan Grůza, který například před časem vytáhl z rozpočtu pět miliard korun na sucho pro zemědělce, ačkoli odborníci dokázali, že je nic takového nepostihlo. Jistou výhodou Kalouskovy volby pro veřejnost je skutečnost, že takhle bude mnohem více na očích.

A co to bude znamenat pro vládu? Zatím spíše komplikace než rozpad. Kalousek ví, že odchodem z vlády by pro sebe ani stranu nic nezískal. Rozhodně má ale k Unii svobody a Vladimíru Špidlovi dál než Cyril Svoboda. Neustále zdůrazňuje, že KDU-ČSL je především středo-pravá strana, a ne jen středová, a má velmi dobré vztahy s lobbistou v řadách ODS Vlastimilem Tlustým. Dá se proto očekávat, že stranu povede do náruče občanských demokratů. Tedy pokud se do příštích voleb ještě něco významného u lidovců nestane.