Jak je dobré míti své západní Němce! Taková myšlenka musela po roce 1989 blesknout hlavou našich východoněmeckých sousedů nesčetněkrát. A to nejen tehdy, když do nových spolkových zemí proudily ze západu miliardové částky. Stejně tak se bývalé NDR západoněmecký bratr vyplatil při vcelku hladkém vstupu do EU či přihlášení se ke standardům, kterých dosáhla stará SRN při účtování s nacismem.
V poslední době se však stále častěji podobné chvalořečení ozývá i v opačném směru – od západních Němců na adresu Němců východních. Ačkoli se nevyplnilo proroctví Franze Beckenbauera, podle něhož se měl německý fotbal stát po sjednocení země neporazitelný, a nijak si nepolepšila ani německá ekonomika, i západním Němcům se díky staronovým krajanům otevřely netušené obzory. Příkladem je společenský fenomén zvaný „ostalgie“ – jinými slovy vyrovnávání se s čtyřiceti lety reálného socialismu ŕ la NDR formou retro a humornou nadsázkou. Obojí – retro i nadsázka – patřilo přitom v dobách staré dobré SRN k naprostému tabu. Minulost nacistické diktatury stejně jako přítomnost v rozděleném světě vnímala západoněmecká společnost smrtelně vážně. Pro Bonn by bylo naprosto nemyslitelné sezvat pár šarmantních herců, vymyslet něco absurdních skečů, udělat si pohodlí a říci nějakému z nacistických ideologů jednoduše: goodbye.
Dnes je tomu jinak. Starým vážným časům, zdá se, odzvonilo. A…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu