Ještě před chvílí tady korzoval pestrý dav poslanců, lidí z mediálního světa a různých hostů, ale najednou jako by se všichni vypařili. Je krátce po čtvrté hodině odpoledne, poslední říjnový čtvrtek a u dveří jednacího sálu sněmovny postává jen osamělá dvojice policistů v civilu. Uvnitř u řečnického pultíku stojí premiér Vladimír Špidla a s hlavou skloněnou nad papíry monotónním hlasem do hrobového ticha sálu cosi odříkává. Vnímat obsah jeho slov není úplně snadné: „V souladu s usnesením vlády č. 770 vydal Fond národního majetku dne 3. října oznámení, kterým vyzval potencionální investory k vyjádření zájmu. Oznámení odsouhlasené mezirezortní komisí obsahovalo podmínky předkvalifikace definované usnesením vlády č. 770/03.“ A tak dál tři čtvrtě hodiny. Právě probíhá hodina dotazů a odpovědí premiéra. V lavicích pro dvě stě lidí přitom sedí všehovšudy osm poslanců. Debata, představovaná kdysi jako hit českého parlamentarismu, se totiž už dávno proměnila v hodinu zaručené nudy.
Být jako Britové
Je to už osm let, co český parlament s touhle novinkou přišel. Vzorem mu byla Velká Británie a její slavná hodina s premiérem, zvaná question time. Během ní mohou opoziční poslanci přijít k pultu a z bezprostřední blízkosti položit premiérovi do očí jakoukoli otázku. Tato debata se těší velké oblibě, mívá bouřlivý průběh, účastní se jí plná dolní komora a vše přenáší televize.…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
