Pan SuperČEZ padl

Normální firmu řídí manažer podle vůle majitele, v polostátní energetické společnosti ČEZ to v posledních letech bylo spíše naopak. Politici, zastupující zájmy vlastníka, dělali a schvalovali to, co si přál a vymyslel šéf ČEZ Jaroslav Míl. To on pomohl zastavit privatizaci ČEZ, to on získal pro podnik kontrolu hned nad pěti distributory elektřiny. Avšak když vlivný ředitel proti vůli vlády a s ní spojených zájmových skupin usiloval o koupi státních podílů v hnědouhelných dolech, minulý týden byl sesazen z postu předsedy představenstva i generálního ředitele. Paradoxně za akci, při níž poprvé jednal nejen v zájmu ČEZ, ale i v souladu s obecnějšími zájmy celé ekonomiky.

Nejschopnější a nejnebezpečnější

Ať si o ČEZ a jeho řediteli myslíme cokoli, musí se uznat, že Jaroslav Míl (45) patří mezi nejúspěšnější české šéfy. Ve svém podniku strávil téměř celou dosavadní kariéru, s výjimkou velmi krátkého intermezza v Elektrárnách Opatovice, jež v roce 2000 po dobu tří měsíců vedl. Když v létě toho roku, ještě za éry ministra průmyslu Miroslava Grégra, převzal vedení ČEZ, byl hlavní český výrobce elektřiny skoro na kolenou. Vysoké zisky z počátku 90. let se rozplynuly ve špatných a předražených investicích, dostavba Temelína se neustále protahovala, z firmy houfně odcházeli nejlepší zaměstnanci.

Od té doby se shodou okolností, změnou politického klimatu a v neposlední řadě i díky…