Unie dokáže rozdráždit

Skalní eurofilové to mají s obhajobou EU těžké. Často to totiž chodí tak, že když už se bruselský spolek dohodne na prospěšné věci, svezou se s ní další, které rozladí i neutrální pozorovatele. Evropská ústava je toho nejnovějším příkladem.

Hned zkraje se píše, že každý stát nabídne předsedovi Evropské komise tři kandidáty na post komisaře. V trojici musí být zastoupena obě pohlaví a předseda si vybere jednoho z kandidátů mimo jiné pro jeho „evropanství“. Pozitivní diskriminace žen je možná stravitelná, byť liberálové zaúpí. Ale zmiňované evropanství? Co to má být? Musí být kandidát nadšený eurooptimista a podporovat nikdy nekončící integraci? Autoři textu z řad konventistů tvrdí, že ne; prý se tím míní zájem komisaře o unijní politiku a také jeho schopnost uvažovat v intencích celku a nikoli státu, který jej do Komise vyslal. Jenže to se rozumí samo sebou, že člověk, který se uchází o pětiletý úvazek v Bruselu, má o evropské dění zájem. A pravidlo, že by se v Komisi z národních politiků měli stát neutrální strážci evropských zájmů, platí už dnes. Dosavadní smlouvy přitom s termínem evropanství neoperují. Tak proč se objevilo teď v ústavě? Myšlence, že kandidáti budou muset projít názorovou lustrací, se tu nedá vyhnout.

Čtěme dále: Členské státy „aktivně a bezvýhradně“ podporují společnou zahraniční a bezpečnostní politiku klubu a „zdrží se jakéhokoli jednání, které je v rozporu se zájmy Unie“. Tato věta se objevuje ve…