Starý muž mění šaty

Dne 16. října roku 1978 oznámil kardinál Felici z balkonu baziliky svatého Petra „Habemus papam!“ (Máme papeže!) a poté oznámil jeho polské jméno: Karol Wojtyla. Tohoto muže kromě církevních kruhů málokdo v Itálii znal, není divu – byl prvním papežem neitalského původu od 16. století. Po 25 letech jeho pontifikátu ho zná celý svět a zasloužil se o to především on sám: svým programem, svými encyklikami, svým vztahem k médiím a stovkou oficiálních zahraničních cest. Připomeňme, že v Čechách a na Moravě byl jakožto nejvyšší církevní hodnostář hned třikrát.

Hodnotit jeho čtvrtstoletí na Petrově stolci není jednoduché. Každý historik potvrdí, že současnost se analyzuje nejobtížněji ze všech období, i když si ji téměř všichni pamatují. Pokusme se proto vystihnout alespoň některé rysy pontifikátu Jana Pavla II.:

jeho církevní program a jeho vizi římskokatolické církve ve společnosti.

Bav se, ale poslouchej

Uvnitř církve bylo jeho pojetí mimořádně konzistentní a současně mimořádně komplikované. Už jako kněz a biskup, a tím více jako papež, se snažil katolíky přesvědčit, aby zůstali katolíky vírou i svým jednáním, aby v těchto oblastech zachovávali téměř vše, co jim odkázaly předcházející generace. Věřící křesťan je v papežových představách člověk, který věří v trojjediného Boha, uctívá jeho Matku, panenskou Bohorodičku (jeho heslo Totus tuus, Celý tvůj, je…