Psí vojáci v časech míru

V polovině září vyšlo v brněnském vydavatelství Indies nové album skupiny Psí vojáci nazvané Těžko říct. Můžeme je brát v podstatě jako aktuální zvukový portrét duše náčelníka kapely, klavíristy, básníka, zpěváka a skladatele Filipa Topola. Je to rozporný obraz. Zachycuje Topolovo otevírání se, hledání inspirace mimo svůj vlastní svět, který se mu v posledních letech zhroutil. Topol musel přestat se životem nezřízeného pijáka, podstoupil těžkou operaci, abstinoval a dostal se celkem pochopitelně do izolace, protože kamarádi v hospodách podle něj nehodlali upravovat svůj styl života. Nová deska naznačuje, že i když je potřeba ocenit snahu, jeho úsilí o prolomení izolace je zatím trochu násilné.

Stěží spoutaný živel

Před osvětlením rozpaků však chvíli sledujme nit fascinující historie Psích vojáků. Píše se rok 1979, Filipovi je čtrnáct a jeho o tři roky starší bratr Jáchym píše tyto verše:

V hodině nad stoly

pomilujem mrtvoly

mrtvoly to nebolí

jenom teskně zírají

dělaj věnce z orobince

S Filipem to tak nějak zvláštně souzní. Začne verše zhudebňovat – hraje totiž od pěti na klavír a má skladatelské vlohy. Inspiraci chlapci hledají v rozsáhlé knihovně svého otce, dramatika Josefa Topola, hltají expresionistické básníky, ale názorově se asi nejvíc blíží pankáčům. „Jsem takovej duchovní pankáč. Moc mi sedne heslo No Future!, smysl nesmyslu,…