Procento hnisavých seriálů

„Dovedeme si tu bez námahy představit stádo zubrů, jak křižuje návrší, divočáka a rysí rodinku nebo vysokou, chodící pít do těch několika dešťových jezírek,“ začíná poetickým pohledem na zelené návrší u Prahy seriál Dnes v jednom domě. „Teprve nedávno, z hlediska historie před okamžikem…,“ končí komentář napínavě v půli věty a pak už divák sleduje, jak buldozer bortí stromy a zasypává studánky. Píše se rok 2003 a na televizní obrazovce sledujeme další řadové dílo komunistické propagandy ze sedmdesátých let, které mělo za úkol přesvědčit obyvatele, jak je báječné stavět panelová sídliště. Dá se namítnout, že to není v porevolučních časech poprvé, tak nad čím se pozastavovat? Pohled do televizního programu minulého týdne ale napoví, že důvod tu přeci jen je: na obrazovce se totiž v hlavním vysílacím čase od 20.00 objevila hned tři taková dílka. Prima kromě oslavy paneláků vysílá ještě apoteózu socialistické armády Chlapci a chlapi, Česká televize reprízuje Nemocnici na kraji města.

Většina předlistopadových seriálů měla nějaký ideologický úkol, Dnes v jednom domě by mohl dokonce posloužit jako učebnice propagandy pro začátečníky. Tři muži sedí zamyšleně u nákresů nového sídliště. „Vsadím se, že tohle bude nejhezčí sídliště v Praze a že sem budou jezdit všecky zahraniční delegace,“ říká pyšně plánovač a na starostlivou otázku sekretářky, zda není unavený, zamyšleně odpovídá: „No to taky. Ale to si holka nemůžeme dovolit…