Širín Ebadíová. Ještě v pátek ráno bylo toto jméno mediálně prakticky neznámé. V poledne však už celý svět věděl, že tato šestapadesátiletá íránská právnička dostala Nobelovu cenu míru. Je to dobrá zpráva hned ve vícerém ohledu – ať už jde o budoucnost íránských reforem, o atmosféru „střetu civilizací“, zjitřenou po 11. září 2001, nebo o příští laureáty prestižní ceny. Ebadíová se stala první ženskou soudkyní v Íránu, ještě za vlády tamního šáha. V letech 1975–79 dokonce působila jako předsedkyně městského soudu v Teheránu, jenže po islamistické revoluci byla nucena odstoupit. Vždy se zapojovala do kontroverzních kauz – obrany uprchlíků, žen, dětí… V letech 1999–2000 zastupovala rodiny intelektuálů, kteří se stali obětí sériových vražd, nebo studentů zmasakrovaných policií v Teheránu. V roce 2000 za to strávila tři týdny ve vězení a byla jí zakázána právnická aktivita na pět let. Uvidí se, nakolik s tímto verdiktem pohne Nobelova cena, ale vzpruha je to jistě.
Ebadíová představuje reformní islám a žádá novou interpretaci islámského práva, aby bylo v souladu s demokracií, rovností před zákonem, svobodou víry a názoru. Po převzetí ceny řekla, že není rozpor mezi islámem a lidskými právy. Klerikové jí tudíž nemohou vytýkat import západní prohnilosti a Západ zase export cizích hodnot.
A v neposlední řadě jde o cenu samotnou. Nedostává ji terorista ani…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
