Mimochodem

Člověka ještě nikdy neobklopovalo tolik zvířat jako nyní. Aspoň na obrázcích. V televizi sehrávají hlavní role v nejrůznějších žánrech od kreslených filmů přes dokumenty z přírody až po oblíbený kriminální seriál, kde je detektivem pes. Zvířata zdobí dupačky kojenců, hrnky a talíře batolat i školní brašny těch odrostlejších. Zvířecí říše je plná sympatických kumpánů. Vzpomínám, jak naši třídu kdysi na školní exkurzi v ZOO pobavil hroch. Nějací uličníci se naklonili přes zábradlí a napsali na něj křídou na tyčce „Já jsem vůl“. Postával ve výběhu s melancholickou důstojností prominentního vězně a my se váleli smíchy. Nebýt potupen, nebyl by roztomilý.

Vyobrazení zvířat patří k nejstarší výtvarné tematice, jenže pravěké ani starověké umělce nezajímala roztomilost, ale tajemství. Zvířata byla uctívána magickými rituály a jejich obrazy naháněly posvátnou bázeň. Skotačit ve snech s býky z Altamiry se jaksi nedalo, zatímco fotografie cizí světy důvěrně přibližuje. Proč by kupříkladu tygři nemohli jezdit metrem, když si jejich barevné podobenky můžeme klidně představit na průkazkách MHD? Ten milý tvor s veselými pruhy na kožiše by jistě bral s humorem i revizi jízdenek.

Na výstavu fotografií zvířat v prvním patře pražského Mánesa bych asi nezašel, kdybych neznal autorku. Už léta jsem ji neviděl. Když si mne před osmi lety najalo několik zámožných soukromníků, abych jim založil luxusní alkoholický časopis „pro obě strany barového pultu“,…