Život je pes

Zářijová tragédie v obci Kovansko u Nymburka odstartovala další kolo debaty o soužití člověka se psy. Veřejná diskuse se však bohužel točila ve slepé uličce téměř výhradně kolem toho, zda má smysl zakázat chov určitých plemen či nikoli (Pozor, zlý pes, Respekt č. 39/2003). Je to škoda, veškerou pozornost tak k sobě totiž přitáhla nepříliš smysluplná otázka, zatímco řada dalších, obecnějších, zůstala stranou.

Nejlepší přítel

Radikální změny životního stylu v posledních desetiletích daly vzniknout novému fenoménu – masivnímu chovu domácích mazlíčků ve městech. Netřeba vysvětlovat, že před sto lety si lidé pořizovali psy pro funkci hlídače či lovce lesní zvěře, kočku pro její deratizační funkci, králíka jako zdroj obživy atd. Dnes si lidé pořizují domácí zvíře pouze jako společníka. Francie a severní Evropa prodělávají renesanci v chovu hlodavců. Americké městské aglomerace a Středomoří dávají přednost kočkám. Pro Čechy se stal typický kult psů.

Jev, kritizovaný na konci 19. století národními buditeli jako dekadentní, se o sto let později rozšířil masivním způsobem napříč všemi sociálními vrstvami. V zábavných televizních pořadech už nikoho nešokují prohlášení hvězd šoubyznysu o tom, že kupují „svému psovi krevety kvůli jódu“. Důvody k chovu už zkrátka v drtivé většině případů nejsou praktické, ale čistě osobní. Lidé chtějí kontakt s živou bytostí. Nejistota…