V jeho očích jsem viděl pomstu

Švédští porotci volí laureáta Nobelovy ceny za literaturu zpravidla uvážlivě, nekontroverzně a s přihlédnutím k občanským kvalitám autora. Ocenění a příslušný finanční obnos tak často získávají spisovatelé humanisticky angažovaní a vybraní tak, aby v dlouhodobém horizontu spravedlivě zastupovali všechny kontinenty. Letos si Nobelovu cenu v souladu s těmito kritérii odnesl autor, o němž se mluvilo už několik let, nicméně s oficiálním zdůvodněním si porota nedala velkou práci. „Dobře řemeslně postavená kompozice, pregnantní dialogy a analytická brilantnost“ – taková charakteristika by mohla pasovat na statisíce současných autorů. Přesto můžeme gratulovat – porotci volili dobře a citlivě. Jihoafrický prozaik a esejista John Michael Coetzee je mimořádně inteligentní spisovatel, který svůj záběr, hloubku a dar nezjednodušeně zachytit nelehké dějiny své rodné země prokazuje už přes dvacet let.

Nebezpečný venkov

Coetzee se stal už druhým jihoafrickým spisovatelem, který Nobelovu cenu dostal – před dvanácti lety jej předběhla Nadine Gordimerová. V Jižní Africe byla zpráva o Coetzeeho vítězství přijata nadšeně, přestože spisovatel je doma autorem poměrně kontroverzním. Čtenáři jej tu oceňují daleko méně než v zahraničí a v poslední době vzbudil největší pozornost svým odchodem do Austrálie, k němuž jej prý přiměla přezíravost jihoafrické vlády k enormní…