Český tulák po hvězdách

Představit si deset měsíců života na venkově není žádný problém. Ale vžít se do kůže člověka, který předtím prožil třicet dva let za mřížemi, z toho čtyři roky v cele smrti? Právě to je tajemství, které ke Zdeňku Růžkovi (57) přitahuje pozornost. Jak dokázal přežít tak neuvěřitelnou dobu ve vězení? A co zažívá dnes?

Slunce v tom srabu

„Chci vám představit přítelkyni, která na mě čekala třicet pět let,“ říká sporý šedovlasý muž, dříve než se usadí do křesla v podkroví rekreační chalupy v Bílých Karpatech. „Mám báječnou ženskou a jsem rád, že ji mám.“ Dana Levinská, úřednice na dráze, s ním žije už pátý měsíc. Na letmou známost z mládí si vzpomněla náhodou, když si v Květech přečetla článek o nejdéle vězněném muži. Matka čtyř dospělých dětí byla tehdy už patnáct let rozvedená. „Ani jsem si nebyla jistá, že ten muž z časopisu je opravdu Zdeněk,“ říká. „Napsala jsem mu a on odpověděl, že se musíme okamžitě setkat. A už jsme se nerozešli. On byl rozhodnutý po mém prvním dopise a já po jeho odpovědi.“

Tehdy žil Zdeněk Růžek v malém domku v nedalekém Suchově. Půjčil mu ho muž, který s ním v polovině devadesátých let seděl měsíc na Mírově. „Hodně jsme si povídali,“ vzpomíná Alexandr Oršulík na setkání se Zdeňkem Růžkem, který měl tehdy za sebou už čtvrtstoletí v base. „Je těžké vysvětlit náš vztah někomu, kdo o tom…