Plakal jsem za Bagdád

Mohamed Gháni, známý irácký výtvarník, má svoje hájemství v nenápadném domě v jižním Bagdádu. V nevelkém, ale vysokém prostoru, jemuž dominuje ohromný model ukřižovaného Krista, stojí na policích stovky sošek a stohy nákresů. “Před lety mě Vatikán požádal, abych vyzdobil kostel Nanebevstoupení, který se v Bagdádu staví,” vypráví 74letý umělec, jenž dlouhé roky stál v čele sochařské katedry zdejší Akademie výtvarných umění. “Církev mi zakázku svěřila, přestože ví, že jsem muslim,” říká směrem k další výzdobě – hliněným modelům čtrnáctera zastavení křížové cesty. “Ježíše zobrazuji jako Araba a ženy jsou zahalené do čádorů. Vatikánu se to zamlouvá, vidí v tom sblížení se zdejším světem.”

Letiště pro létající koberec

Gháni, který z hlavy nesundavá černou čepici, si na nedostatek zakázek nemůže stěžovat. Přicházejí za ním také irácké státní úřady. V minulých letech zhotovil několik soch Saddáma Husajna ve zhruba trojnásobně nadživotní velikosti – jsou to typické monumenty, jež zhusta vévodí náměstím iráckých měst a veřejným prostranstvím. Ghániho příspěvek ke kultu prezidentovy osobnosti krášlí třeba areál bagdádské univerzity. Na otázku, co ho k tomu vedlo, odpoví: “Prezident se postavil americké agresi, je to nepoddajná osobnost.”

Kromě kříže, na jehož hřebech visí Spasitelovo tělo v smrtelné bolesti, vévodí umělcovu ateliéru také návrh plastiky nazvané Roky sankcí – vychrtlé…