Policie na šikmé ploše

Nemine den, aby média nezveřejnila nějaký průšvih týkající se členů policejního sboru. A nad novinovými titulky se mnohdy tají dech. Opilý policista srazil autem dítě a prchl z místa činu. Důstojník inspekce ukradl informace z policejních databází a pokoušel se jimi vydírat lidi. Nudící se policisté odvezli do lesa zadrženého člověka a bezdůvodně ho zbili. Ještě před pěti šesti lety by tato sdělení vzbuzovala veřejné pobouření, tisk by žádal demisi ministra nebo policejního prezidenta. Dnes tito muži nejsou voláni k odpovědnosti, ani když se jim svěřený sbor strážců pořádku stává pro občany zosobněním zkorumpovanosti a neschopnosti. Jak to mohlo dojít tak daleko?

Místo ne-činu

Jistým vysvětlením tolerance ke špičkám vnitra mohla být skutečnost, že podle statistických čísel v posledních letech mírně poklesla kriminalita a naopak vzrostl počet objasněných činů. Díky případu sériových vrahů Stodolových ale dnes víme, že to je jenom hra s čísly. Vražda se prohlásí za sebevraždu a hned je o jeden „objasněný“ puntík více. Realita ovšem prozrazuje, že policie nejenže není schopná dotáhnout do konce závažné případy korupce či podvodů, ale neumí udržet pořádek ani v ulicích či na silnicích.

Česká republika je kritizována ve zprávách Evropské unie, ale i v dokumentech nevládních organizací, jako je třeba Transparency International, za vysokou míru korupce a neschopnost…