Pejskař jako zabiják

Nakolik je náš každodenní svět bezpečný? Nakolik by měl být? A za jakou cenu? To jsou otázky, ke kterým tentokrát neprovokují žádné nové plány teroristů. Připomněla je událost spáchaná ani ne člověkem, ale psem, v médiích známá jako zakousnutí osmnáctiměsíčního dítěte.

Nešlo o nic menšího, ale ani většího než o rodinnou tragédii. Zvíře, na které mělo být spolehnutí, z pohledu lidí selhalo. Nebyl to žádný vycvičený zabiják. Prostě normální pes, kříženec slepeckého labradora a dobrmana, od něhož nikdo nic zlého nečekal. Kdybychom to převedli to terminologie silničního provozu – žádná hazardní jízda v opilosti, ale spíš selhání brzd. Proto tahle tragická událost sotva snese zobecnění, které by mělo vést k nějaké plošné nápravě. Přesto poslední „psí“ incident vrátil do Česka otázku, jak se podobným případům bránit. Hlava státu už dramaticky apelovala na majitele psů, aby nehazardovali se životy dětí. Teď bude, doufejme, apelovat v podobně tragických situacích na řidiče či majitele mysliveckých licencí.

Vzrušenou debatu šlo očekávat – mimo jiné i proto, že podle dostupných statistik jsou Češi světovými šampióny v počtu psů chovaných pro zábavu. Je jedině dobře, pokud se i v tomto vzrušení budou hledat nové zákonné mantinely chovu psů, hlavně těch, kterým šlechtění vtisklo „agresivitu“ a chuť bojovat. I v případě omezování chovu psů však platí podobná pravidla jako třeba v potírání drog. Plošné zákazy problém obvykle neřeší a…