Nelehký úděl doktora Fukse

„Slabost není hřích a síla není zásluha. Slabost je úděl, jakkoli nikoho nezbavuje povinnosti se jí vzpírat,“ napsal spisovatel Věroslav Mertl ve vzpomínce na kolegu Ladislava Fukse. Věděl, co říká. Muž, který se proslavil prózami Pan Theodor Mundstock a Spalovač mrtvol, byl totiž stejně tak geniálním spisovatelem jako slabošským podivínem. Rok 2003 nabízí hned dvě příležitosti si osobnost Ladislava Fukse připomenout. Tuto středu uplyne osmdesát let od jeho narození a navíc letos začalo poprvé od revoluce vycházet v reedici jeho dílo.

Okolnosti smrti někdy v mrazivé zkratce shrnou celý život a dílo nebožtíka. Jeden z největších českých prozaiků 20. století ležel v srpnu 1994 mrtvý ve svém bytě dva dny, než ho našel člověk, který mu nosil poštu. Totálně osamělý a špatně pohyblivý spisovatel tu pomalu umíral několik let.

Hitchcockův Večerníček

Celá devadesátá léta už vlastně nic nepsal, protože nemohl. Nad posledním rozepsaným rukopisem Paměti Lucy Férové mu došlo, že pamatovat si kompozici příběhu je pro něj čím dál obtížnější. Na úporné naléhání svého důvěrníka, ceremoniáře a sekretáře Jiřího Tušla nakonec začal spolupracovat na svých životních vzpomínkách. Nesnášel ale mikrofon a jakékoli nepřipravené projevy, takže jedinou možností bylo nechat mu je napsat. Tušlova zakázka ho vlastně přinutila žít o něco déle. Celková sešlost a únava ale byly nakonec silnější…