0:00
0:00
Zahraničí21. 9. 20038 minut

Davaj vodku, ne Tóru

Jednou denně tu na pět minut zastaví vlak transsibiřské magistrály. Nádraží v Birobidžanu, hlavním městě Židovské autonomní oblasti na ruském Dálném východě, vítá cestující ruským a jidiš nápisem. Bezmála osm a půl tisíce kilometrů od Moskvy se na hranici se severovýchodní Čínou nachází region, který Židům před sedmdesáti lety přislíbil Stalin. Hebrejským literám na správních budovách tu ale rozumí jen málokdo. Zatímco název nevydařeného sovětského projektu Jevrejskaja avtonomnaja oblasť zůstal, Židé tento kout většinou opustili, přestože to je dodnes jediné území na celém světě mimo Izrael, kde jim je přiznána autonomie. Ve dvousettisícové populaci už tvoří jen pětiprocentní menšinu a spíše než kulturní svébytnost je zajímá vodka.

Astronaut
mobrazek_1320.jpeg Autor: Respekt
Fotografie: Naši spolu mluvili jidiš, říká Frýda (uprostřed). Vlevo sedí její mentálně postižený bratr, vpravo je neteř Jula. FOTO AUTOR Autor: Respekt
↓ INZERCE

Jednou denně tu na pět minut zastaví vlak transsibiřské magistrály. Nádraží v Birobidžanu, hlavním městě Židovské autonomní oblasti na ruském Dálném východě, vítá cestující ruským a jidiš nápisem. Bezmála osm a půl tisíce kilometrů od Moskvy se na hranici se severovýchodní Čínou nachází region, který Židům před sedmdesáti lety přislíbil Stalin. Hebrejským literám na správních budovách tu ale rozumí jen málokdo. Zatímco název nevydařeného sovětského projektu Jevrejskaja avtonomnaja oblasť zůstal, Židé tento kout většinou opustili, přestože to je dodnes jediné území na celém světě mimo Izrael, kde jim je přiznána autonomie. Ve dvousettisícové populaci už tvoří jen pětiprocentní menšinu a spíše než kulturní svébytnost je zajímá vodka.

S pomocí Ebenezeru

Příměstský autobus kodrcá z birobidžanského nádraží do nejbližší vesnice Valdgajm. Z okna je výhled na ohromnou továrnu s nápisem Čest práci! přes celou šíři budovy. Dvacetikilometrovou silnici lemují bažinaté louky a lesy, které pokrývají dvě třetiny kraje. Plán zemědělského využití tajgy stál u zrodu bizarního konceptu „sovětské Palestiny“.

Ostré odpolední slunce prosvětluje tváře cestujících v autobusu. Jedna z nich je Valeria Bulkina (44) z Kamčatky. Už řadu let žije v Birobidžanu, kde pracuje pro mezinárodní křesťanskou organizaci Ebenezer s hlavním sídlem v Londýně, která pomáhá Židům v bývalém Sovětském…

Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.

Online přístup ke všem článkům a archivu

Články i v audioverzi a mobilní aplikaci
Možnost odemknout články pro blízké
od 150 Kč/měsíc

Mohlo by vás zajímat

Aktuální vydání

Kdo se bojí Lindy B.Zobrazit články