Životní příběh německé tanečnice, filmařky a fotografky Leni Riefenstahlové přitahuje světová média už desítky let. Její pětasedmdesátiny, osmdesátiny, devadesátiny i loňské sté narozeniny se opakovaně stávaly příležitostí k oživení její slávy, zakládající se do značné míry na špatné pověsti. Stará dáma, která se kdysi zapletla s Hitlerem, působila čím dál víc jako fantomatická bytost, v jakých si libovaly rané expresionistické filmy z dob jejího mládí. Přes pokročilý věk byla neskutečně vitální, ale ještě větší životaschopnost vykazovala její legenda. Minulý týden Leni Riefenstahlová poklidně zesnula ve svém bavorském domě, ale i na věčnost vstupuje jako dráždivě kontroverzní téma.
Nekrology připomenuly hlavně několik avantgardně laděných filmů z třicátých let, v nichž velebila nacistické hnutí i režim. Z jejího hlediska šlo jen o jednu z výstředních epizod jejího osudu. Předtím i potom prožívala v souvislosti s filmováním nejrůznější dobrodružství, mrzla v Grónsku, spalovalo ji slunce rovníkové Afriky, lezla po velehorách, potápěla se do mořských hlubin. Když se díky Hitlerově přízni ocitla na výsluní třetí říše, opět se věnovala především filmu. Chopila se možnosti udělat po svém to, co předtím obdivovala u sovětského Ejzenštejna, a natočila několik snímků, které se přes ideologicky pochybné zaměření staly klasikou, zejména Triumf vůle o nacistickém sjezdu v Norimberku a dvoudílný dokument o…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
