Zatímco ve Spojených státech bylo před sedmi lety dáno na trh třiapadesát nových léčiv, loni to už bylo pouhých sedmnáct. Podobná je situace i v Evropě. V roce 1997 zde uvedly farmaceutické firmy do prodeje rovnou šedesátku nových léčebných přípravků a před rokem už jen devatenáct. Přední britský lékařský časopis The Lancet (362/2003) odhalil důvody: pokles „mají na svědomí“ akcionáři farmaceutických firem. Spočítali si totiž, že než investovat do vývoje nových preparátů (vývoj jednoho léku přijde výrobce na desítky až stovky milionů dolarů), vyplatí se jim spíše soustředit se na marketing již osvědčených přípravků. Vývoj nových léků se tak dnes přesouvá spíše na univerzity a jiná výzkumná zařízení. A právě tento vývoj vzbuzuje v akademických kruzích nemalé rozpaky. Jak upozornil například bývalý prezident Harvardovy univerzity Derek Bok, dochází tak ke střetu zájmů mezi výzkumníky na univerzitách, jejichž duševním vlastnictvím se případné nově objevené léky stanou, a univerzitami, které výzkumníky platí. I když se zdá, že přínos by z takového stavu mohly mít obě strany, důsledkem je, že dnes málokdo hledá léčiva na nemoci, kterých je na světě nejvíce. Ty totiž většinou postihují chudé obyvatele rozvojových zemí, kteří mají nejmenší možnost za nové léky platit. Humanitární organizace Lékaři bez hranic už proto iniciovala akci nazvanou „Léky na zanedbávané nemoci“, s jejíž pomocí chce změnit cíle biomedicínského výzkumu od „podněcování…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu