Opožděná léčba, ale správná

Na počátku minulého týdne překvapila sociálnědemokratická ministryně zdravotnictví MUDr. Marie Součková veřejnost nečekaným sdělením: čeští pacienti si mají za návštěvu u lékaře připlácet. Současně oznámila záměr snížit počet nemocnic pro akutní péči na polovinu – z druhé poloviny by se měla stát zařízení pro péči o dlouhodobě nemocné. Poměrně razantní návrhy samozřejmě vyvolaly velkou pozornost jak veřejnosti, tak lékařů. Zejména první část těchto návrhů znamená prolomení určitého tabu, a to z neočekávané strany.

Co je to bezplatnost

Když byl na počátku devadesátých let zaveden do českého zdravotnictví pojišťovenský systém, znamenalo to základní změnu. Na rozdíl od doby, kdy zdravotnictví bylo takzvaně bezplatné, se začaly stanovovat ceny diagnostických i léčebných výkonů. Ceník zdravotní pojišťovny se stal prvním pokusem vyjádřit, kolik skutečně jednotlivý lékařský výkon stojí. To mělo význam nejen pro pojišťovenský mechanismus účtování, ale také význam symbolický. Od komunistického bezobsažného konstatování o bezplatnosti to znamenalo obrat o sto osmdesát stupňů. Zdravotní péče ostatně bezplatná nebyla nikdy. Někdo ji vždy nějak musel platit: přímo, nepřímo, špatně, dobře.

Jen pár měsíců po zavedení zdravotních pojišťoven se součástí ústavního pořádku České republiky stala Listina základních práv a svobod. Její článek 31 použil šalamounskou formulaci o…