Klausovy nemilosti

Václav Klaus osobně přezkoumal dvě stě proseb o milost, a jak se pochlubil novinářům, zatím všem odolal. K tomu se nabízejí tři možná vysvětlení. 1) Žádná z dosavadních proseb skutečně nestála za vyhovění. 2) Prezident chce vyvrátit pochyby, které zaznívaly při jeho nástupu, tedy že zamýšlí amnestovat byznysmeny, nad jejichž „neoprávněnou kriminalizací“ se tolik rozhořčoval loni ve volební kampani. Na to pochybovači namítnou, že Vladimír Železný ani Milan Šrejber zatím na Hrad nepsali. 3) Po kritice, která do omrzení zaznívala nad milostmi Václava Havla, se jeho nástupce rozhodl být co nejopatrnější. Bojí se prvního bulvárního titulku „Klaus omilostnil vraha“.

Když některý prezident své právo zastavit stíhání cynicky zneužívá, podlamuje tím důvěru v právní stát. (Na Slovensku by o tom mohli vyprávět – v letech, kdy se této pravomoci zmocnil Vladimír Mečiar.) Když milosti nevyužívá vůbec, napohled se neděje nic tak hrozného. Ale ze společnosti se tím vytrácí vědomí, že pokud tvrdost zákona volá do nebe, může přijít záchrana. Ztráta citu pro velkorysost a odpuštění není dobrou devizou. Tomu by i tak okázale pragmatický prezident jako Klaus mohl rozumět.