Gádžové nás dřív brali

ANDREJ GIŇA se narodil roku 1936 v Tolčemeši (Slovensko). Po válce se jeho rodina odstěhovala do Čech, dnes bydlí, stejně jako mnoho jeho příbuzných, v Rokycanech. Vyučil se slévačem, po studiu na zdravotnické škole působil jako vojenský zdravotník, pak se vrátil k řemeslu. Patří k nestorům romské beletrie. Charakteristickými znaky jeho próz jsou inspirace folklorem, laskavý humor a intimní znalost prostředí, které zobrazuje. Jeho tvorba, v níž se snaží zaznamenat romskou orální slovesnost, přežívající ve vzpomínkách staré generace, je srovnatelná s ranou fází literatury psané v jidiš – svět štetlu a osady má mnoho společného. Stejně jako klasici jidiš pohlíží na zanikající svět své komunity lehce romantizujícíma očima.

Odkud jste?

Z Rokycan. Ale narodil jsem se na východním Slovensku. Žili jsme na horním konci vesnice v těsném sousedství gádžů. Ve čtyřicátém druhém v létě přijeli hlinkovci s krumpáčema a rozbourali nám domy. Museli jsme všechno postavit znova dva kilometry za vesnicí, ale už jen takový chatrče. Zajímavý je, že v okolních vesnicích Romy nevyháněli, jen u nás byli gardisti nějaký horliví. My jsme přišli o krásný stavení a táta o dobrou práci.

To dřív nebylo

Co dělal váš otec?

Byl kovář a taky velice dobrej muzikant, v celým okolí vyhlášenej primáš, houslista. Měl štěstí, práce bylo dost. Dům jsme měli jako…