Ve čtvrtek uplynou dva roky od 11. září – data, u něhož letopočet netřeba dodávat, podobně jako u 8. května. Teroristický útok na New York a Washington se stal symbolem pro celý svět a útok téhož měřítka se zatím neopakoval. Změnilo se něco oproti rok staré bilanci války proti teroru? Ano i ne, záleží na úhlu pohledu. Hlavní strůjce světového teroru stále nebyl dopaden. Hon na Usámu bin Ládina nejenom nepokročil o nic dál než v roce 2002, navíc postupně mizí ze stránek novin. Ale principiální tažení proti hrozbám globální bezpečnosti pokračuje novým způsobem. Už ne pouze Afghánistán, ale také Irák. Už ne pouze útok na neskrývané hnízdo Al Kajdy, ale přímo první preventivní válka – počítáno od šestidenní války v roce 1967, která byla ovšem vedena jen v regionálním měřítku.
Dvě fronty Al Kajdy
V Afghánistánu, zemi de facto bez infrastruktury státu, bylo vítězství dosaženo rychle, na místě samém funguje výkonná moc a zbytky tálibánů operují jen okrajově. V Iráku přišlo vítězství také rychleji, než skeptici očekávali, a spojenci ukázali, že velká pozemní operace je proveditelná za cenu přijatelných ztrát mezi vlastními vojáky i civilisty. Ale ve státě, jehož struktura za Saddámova režimu vše mrtvolně zacementovala, začínají vyhřezávat problémy – to je živná půda pro místní baasisty i Al Kajdu z širokého okolí.
Americký specialista na Střední východ Daniel Pipes podpořil útok proti Iráku, nicméně ve své bilanci války proti…
Předplaťte si Respekt a nepřicházejte o cenné informace.
Online přístup ke všem článkům a archivu
