Dopisy

ČSA na sestupné dráze

Rád bych vyvrátil několik mýtů o ČSA, jež se objevují v glose Aerolinky bez Tvrdíka (Respekt č. 34/2003). Jakkoli mělo 11. září 2001 negativní vliv na celosvětovou poptávku po letecké dopravě, nejkritičtěji se jeho důsledky projevily na severoamerickém kontinentu a transatlantických tratích. Krize tak logicky dopadla především na severoamerické letecké společnosti a aerolinky orientované na přepravní proud mezi Evropou a Amerikou. ČSA v tomto ohledu měly – vzhledem k téměř neexistující síti dálkových linek – významně lehčí pozici. Svědčí o tom i fakt, že při meziročním porovnání přepravních statistik docházelo u ČSA v některých týdnech po 11. září 2001 dokonce i k nárůstu přepravních výkonů. To však lze jen stěží připisovat dobrým strategickým rozhodnutím managementu. Naopak, za povšimnutí stojí jeho odhad 450milionové ztráty hned v prvním týdnu po zmíněných událostech v New Yorku (kdy jakékoli prognózy byly spíše ruskou ruletou), jejž pak vedení do puntíku naplnilo.

Dalším mýtem je investice do nových letadel. Naposledy totiž management nakupoval v roce 1999, kdy pořídil poslední vyrobený model Boeingu B 737–400, pro který se rozhodl i přesto, že za srovnatelnou cenu už tehdy mohl dostat výkonově i technologicky podstatně modernější model B 737–800. Právě volba zcela nevhodného parku byla důvodem, proč České aerolinie byly zcela vytlačeny…